Proč penetrovat stěny před malováním a jak na to

Penetrace je tenký tekutý nátěr, který se vsákne do stěny a sjednotí její savost. Bez ní se může stát, že malba na jednom místě zaschne rychle a vytvoří skvrny, jinde se zdá matná a barva se drolí. Postup je jednoduchý a zvládne ho každá šikovná domácnost, ale chyby v přípravě se projeví až po vyschnutí barvy. Níže najdete důvody, druhy penetrace, zkoušku savosti, postup nanášení, dobu schnutí i nejčastější omyly, abyste měli stěny připravené bez zbytečného opakování.

Proč se penetrace vyplatí

Omítka, sádrokarton a tmelené plochy mají různou savost. Pokud na ně nanesete barvu rovnou, nasákne nerovnoměrně. Výsledkem jsou skvrny a rozdíl v odstínu mezi opravenými a původními částmi.

Penetrace zároveň zpevňuje povrch. Starší omítka, která se práší nebo drolí, se po nátěru zpevní a barva lépe drží. Obecně platí, že čím sušší a savější podklad, tím větší význam penetrace má.

Přípravek snižuje také spotřebu barvy. Podklad nenasákne tolik nátěru, takže stačí menší počet vrstev. To se projeví hlavně u světlých barev, které na tmavém podkladu krývají hůř.

Jaké druhy penetrace existují

Hloubková penetrace proniká do podkladu a zpevňuje ho. Hodí se na savé omítky, sádrové a cementové povrchy. Je tekutá, bývá bezbarvá nebo lehce mléčná.

Adhezní, neboli kontaktní penetrace obsahuje jemný písek. Vytváří drsný povrch, na který se dobře přichytí tmel nebo omítka. Používá se na hladké a nesavé plochy, například starší nátěry nebo beton.

Existují také penetrace s fungicidní přísadou pro vlhčí prostory. Vybírejte podle návodu a typu podkladu. Údaje o použití najdete na obalu nebo v technickém listu výrobce.

Krok první: zkouška savosti

Než začnete, zjistěte, co za podklad máte. Jednoduchou zkouškou je kapka vody nanesená na stěnu. Pokud se vsákne během několika vteřin, jde o velmi savý podklad.

Zůstane-li kapka delší dobu, podklad je málo savý. Tehdy zvažte adhezní penetraci nebo jiný postup. Zkoušku proveďte na více místech, protože opravené části se od původních liší.

Zkontrolujte, zda je povrch čistý, suchý a bez prachu. Zbytky starých barev, které se odlupují, odstraňte škrabkou. Trhliny zatmelte a po vyschnutí přebruste.

Krok druhý: jak penetraci nanést

Přípravek naneste štětcem nebo válečkem v rovnoměrné vrstvě. Na rohy a kolem lišt použijte štětec. Nenanášejte příliš silnou vrstvu, aby se na povrchu netvořil lesklý film.

Některé penetrace se ředí vodou, jiné jsou připravené k použití. Poměr ředění uvádí výrobce a nelze jej obecně doporučit. Pracujte s ochrannými rukavicemi a větrejte.

Podlahu a nábytek zakryjte fólií. Nanášejte shora dolů, aby případné kapky nestékaly po hotové ploše. Pokud je podklad velmi savý, může být vhodné nanést druhou vrstvu až po zaschnutí první.

Krok třetí: schnutí a následné malování

Doba schnutí závisí na typu penetrace, teplotě a vlhkosti. Obvykle trvá několik hodin, někdy je třeba čekat déle. Přesnou dobu najdete v technickém listu.

Malovat začněte až po úplném vyschnutí. Povrch by neměl být lepivý ani lesklý. Pokud se na něm zbytky penetrace drží, odstraňte je vlhkým hadrem, dokud je čerstvý.

Barvu pak nanášejte podle pokynů výrobce, obvykle ve dvou vrstvách. První vrstvu lze mírně naředit. Mezi vrstvami dodržte předepsanou pauzu.

Nejčastější chyby

Velmi častá je prosté vynechání penetrace u nových tmelených ploch. Po nátěru se pak objeví světlejší nebo tmavší místa. Penetrace je proto nutná zvlášť po opravách.

Další chybou je nanesení příliš silné vrstvy. Lesklý film brání přilnavosti barvy a ta se začne odlupovat. Nadbytek přípravku proto setřete.

Poslední problém je nedodržení doby schnutí. Netrpěliví malíři zahájí práci dříve a barva neudrží. Spěch tady stojí víc než čekání.

Můj tip: Doporučila bych vyzkoušet postup nejdřív na malé neviditelné ploše, například za skříní. Po vyschnutí uvidíte, jak se barva chová, a ušetříte si přemalovávání celé stěny.

Zdroje

• Technické listy výrobců stavebních materiálů
• Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě