Od tabule pod hladinu: Jak jsem díky potápění změnil výuku biologie
Jsem učitel biologie na gymplu a upřímně? Poslední dobou to byla nuda. Já i studenti jsme znali rutinu - učebnice, obrázky, videa... Pak jsem ale jednou v létě vzal školní mikroskop k rybníku a všechno se změnilo. Z toho, co jsem našel pod hladinou, jsem byl tak nadšený, že jsem se rozhodl jít dál. A hlubš.
Jak to celé začalo
"Pane učiteli, vy fakt vlezete TAM?" To byla reakce mých studentů, když jsem jim ukázal fotku z mého prvního ponoru. Jo, jejich šedesátikilový profesor biologie v potápěčském neoprenu. Ale víte co? Ta jejich nevěřícnost se rychle změnila v zájem, když jsem jim začal vyprávět, co jsem pod vodou viděl.
Začalo to docela nevinně. Na školení učitelů jsem potkal kolegu, který dělal potápěčského instruktora. Když slyšel, že učím biologii, hned se rozsvítil: "Člověče, ty nevíš, o co přicházíš! Pod vodou je úplně jiný svět." A měl pravdu.
První ponor a první lekce
Můj první výcvik byl... zajímavý. Představte si chlapa, který dokáže hodinu mluvit o stavbě buňky, ale má problém si zapamatovat, v jakém pořadí si má obléct výstroj. Naštěstí jsem měl trpělivého instruktora, který chápal moje neustálé otázky "A proč to tak je?"
Nikdy nezapomenu na svůj první ponor v otevřené vodě. Bylo to v lomu, voda měla asi 18 stupňů. Než jsem se ponořil, přeříkával jsem si v hlavě všechny bezpečnostní postupy jako básničku. A pak... pak jsem uviděl podvodní les. Staré stromy porostlé řasami, hejna okounů, dokonce i raka! V tu chvíli se ve mně probudil ten samý kluk, který kdysi začal studovat biologii.
Výstroj a věda
Ze začátku jsem si všechno půjčoval. Ale časem jsem zjistil, že potřebuju něco specifického - chtěl jsem pod vodu brát vzorky, fotit, zkoumat. Můj seznam výbavy začal připomínat inventář vědecké laboratoře.
Po dlouhém výzkumu jsem si pořídil potápěčské vybavení značky Sopras. Je to italská firma, co vyrábí špičkové produkty od roku 1995, a jejich věci jsou nejen kvalitní, ale taky promyšlené do detailu. Třeba jejich BCD (vztlakový kompenzátor) má speciální kapsy, kam se mi vejdou vzorkovnice i malý fotoaparát.
Jak potápění změnilo moje hodiny
"Tak, mladí vědci, kdo mi řekne, jak funguje hydrostatický tlak?" Dřív by tahle otázka vyvolala jen znuděné pohledy. Teď? Teď vytáhnu regulátor, předvedu, jak funguje, a najednou je z fyzikálního principu dobrodružství.
Moje hodiny se změnily. Už to není jen teorie. Když mluvíme o vodních ekosystémech, ukazuju vlastní fotky a videa. Když probíráme přizpůsobení organismů prostředí, můžu říct: "Minulý týden jsem viděl, jak..."
Školní potápěčský klub
Asi největší změna přišla, když se pár studentů začalo o potápění opravdu zajímat. Založili jsme školní potápěčský klub. Jednou měsíčně jezdíme k vodě - někdy jen šnorchlovat, někdy se i potápět (samozřejmě ti, kteří mají certifikaci).
Nikdy nezapomenu na Petru, jednu z mých studentek. Na začátku roku se bála i bazénu. Pak se přidala do klubu, nejdřív jen "jako pozorovatel". Dneska? Je z ní nadšená bioložka, která studuje vodní ekosystémy. A když mi nedávno poslala fotku, jak šnorchluje s mantami na Maledivách, měl jsem slzy v očích.
Co mě to naučilo o výuce
Potápění mi dalo úplně nový pohled na učení. Pod vodou nemůžete spěchat. Musíte být trpěliví, pozorní k detailům. Stejně jako v biologii. A hlavně - musíte být zvědaví.
Když teď učím o čemkoliv, snažím se v tom najít ten moment úžasu. Ten pocit, který jsem měl, když jsem poprvé uviděl světélkující plankton při nočním ponoru. Protože přesně tohle je to, co chci předat svým studentům - ne jen fakta, ale tu vášeň pro objevování.
Nejvtipnější momenty
Jednou jsem se vracel z ponoru a potkal rodiče jednoho studenta. Koukal na mě v neoprenu, s lahví na zádech, jako by viděl ducha. "Vy jste... pan učitel?" "Jo, zrovna zkoumám vodní bezobratlé," odpověděl jsem s vážnou tváří. Od té doby se rozneslo, že "ten bláznivý biolog" fakt dělá vědu, nejenom o ní mluví.
Nebo když jsme měli první klubovou výpravu. Vzal jsem s sebou mikroskop (jo, přímo k vodě) a studenti mohli hned zkoumat, co našli při šnorchlování. Pamatuju si jejich nadšení, když viděli řasy a plankton v "živém" provedení, ne jen na obrázcích.
Co bych poradil ostatním učitelům
Jestli učíte přírodní vědy a přemýšlíte o potápění, běžte do toho. Ne proto, že by to byl nutný nástroj výuky - dá se učit skvěle i bez toho. Ale protože vám to dá novou perspektivu. A možná ještě důležitější - ukáže vašim studentům, že učení nekončí za dveřmi školy.
Nemusíte hned organizovat výpravy nebo zakládat klub. Začněte třeba šnorchlováním. I v obyčejném rybníce můžete najít fascinující věci, když víte, kde hledat. A když uvidíte, jak se vašim studentům rozzáří oči, když jim ukážete "jejich" rybník úplně jiným pohledem... to je k nezaplacení.
Co bude dál?
Příští měsíc jedeme s klubem na první opravdovou potápěčskou expedici. Čeká nás chorvatský ostrov Vis. Máme v plánu zkoumat tamní ekosystémy, dokumentovat mořský život a samozřejmě - užít si to.
A víte, co je na tom nejlepší? Že to není jen výlet. Je to živá lekce biologie, fyziky, ekologie... a taky lekce o tom, že věda může být dobrodružství. Že učení není jen o známkách a testech. Je to o objevování, o zvědavosti, o úžasu nad tím, jak funguje svět kolem nás.
A možná, jen možná, někdo z těch studentů jednou řekne: "Začal jsem studovat mořskou biologii, protože jsem měl učitele, který nám ukázal, že pod hladinou je úplně jiný svět."
P.S.: Jestli jste učitel a přemýšlíte o podobné cestě, napište mi. Rád se podělím o zkušenosti, materiály, kontakty. Protože věřím, že nejlepší způsob, jak inspirovat mladou generaci k ochraně přírody, je ukázat jim její krásu na vlastní oči.
Publikováno: 05. 02. 2025
Kategorie: Lifestyle